Kam se přestěhovat, když svět kolem vás začne být méně bezpečný a zároveň dražší? Tohle řešil analytik a investor Dan Vořechovský, který se specializuje na Čínu, na prvním ročníku PLAN B konference. Ta proběhla 11. 9. 2026 v Ostravě ve spolupráci s bitcoinovou konferencí Chaincamp. Na přání organizátorů rozebral geopolitické změny současnosti: od nástupu multipolárního světa a čínské historie přes Tchaj-wan, Indii a Afriku až po stárnoucí Evropu. Na závěr to celé převedl do praktické otázky pro každého, kdo staví svůj plán B: jak vybrat zemi, která je bezpečná a zároveň dostupná. Záznam má zhruba 51 minut a vyšel na YouTube kanálu Kryptoplebs.
Z unipolárního do multipolárního světa. Dlouho platilo, že ve světě je jediná supervelmoc, Spojené státy. Zhruba po roce 2008 jim začala konkurovat Čína a od roku 2016 přešla na ofenzivnější zahraniční politiku tzv. vlčích bojovníků. Dnes se ale do rozhodování o světě hlásí i další hráči: Indie, Brazílie nebo země Blízkého východu. Podíl zahraničního obchodu na světovém HDP vyletěl s čínskými reformami a vstupem Číny do WTO na zhruba 60 % a od té doby stagnuje („slowbalizace“). Deglobalizace je podle Vořechovského tak pomalá, že skoro není vidět. Spíš se globalizace po Trumpových celních válkách regionalizuje: Čína, Evropa i Jižní Amerika víc obchodují v rámci svých regionů.
Čína se chce vrátit tam, kde byla. Kolem roku 1800 měla Čína zhruba třetinu světové populace i světového produktu. Pak přišlo „století ponížení“.
| Rok | Podíl Číny na světovém HDP (dle přednášky) |
|---|---|
| ~1800 | zhruba třetina |
| 1913 (konec císařství) | 8–9 % |
| po 2. světové válce | 4 % |
| 2000 | 3,6 % |
| dnes | kolem 17 % (podle metodiky až ~20 %) |
Japonsko mezitím spadlo z 15 % na 4 %.
Století ponížení jako klíč k čínskému chování. Vořechovský zdůrazňuje, že Čínu nejde pochopit evropskou optikou ani bez historie. V roce 1793 odmítl císař Čchien-lung britskou delegaci slovy, že nebeská říše „oplývá vším v hojnosti“ a nepotřebuje výrobky „cizích barbarů“. Čína vyvážela čaj, porcelán a hedvábí, nic nedovážela a proudilo do ní stříbro. Britové proto začali do Číny dovážet opium. Během zhruba deseti let se Čína propadla do obchodního deficitu a velká část populace propadla závislosti. Po zničení skladů opia v Kantonu v roce 1839 přišla první opiová válka, kterou technologicky zaostalá Čína drtivě prohrála. Následovalo fakticky koloniální rozparcelování země mezi Británii, Francii, USA, carské Rusko, Japonsko a od roku 1899 i Rakousko-Uhersko. Čína přišla o kontrolu nad cly i daněmi, musela platit válečné reparace a v roce 1895 ztratila ve válce s Japonskem Tchaj-wan. Období končí až vznikem Čínské lidové republiky v roce 1949. Čína si to podle Vořechovského pamatuje: „My s Čínou pravděpodobně ve válce nejsme, ale ona s námi nepochybně ano,“ minimálně v té obchodní. A protože necílí na ekonomický zisk, ale na geopolitický vliv, ustojí mnohem víc. Příkladem je Nová hedvábná stezka s podíly v přístavech po celém světě včetně Evropy a s vlastním přístavem v Peru.
Tchaj-wan: spíš udusit než dobýt. Odhady, které Vořechovský ukazoval, počítají v případě čínského útoku s okamžitým propadem tchajwanského HDP o 40 %. Na Tchaj-wanu se vyrábí zhruba 95 % nejvyspělejších čipů, takže by to byl problém pro celý svět. Přímá invaze je ale podle něj pro Čínu to nejposlednější řešení. Spíš chce ostrov „udusit“ neoficiální námořní blokádou pomocí policejních, rybářských a pobřežních lodí, protože oficiální blokáda by byla válečným aktem. Tchaj-wan kryje asi 90 % energetické spotřeby zkapalněným zemním plynem a bez jeho dovozu by během pár týdnů zkolaboval. Proti brzkému útoku mluví čistky v armádě: z ústřední vojenské komise o sedmi členech dnes zbývají dva, Si Ťin-pching a generál, který čistky vedl. Čína přišla o náčelníka generálního štábu, velitele raketových vojsk, velitele námořnictva i ministra obrany a při čistkách se ukázalo, že některé rakety byly místo munice naplněné vodou. Nejzazším termínem čínského „národního obrození“ je rok 2049, sté výročí ČLR.
Indie nebude nová Čína. V roce 1979 byly Čína i Indie podobně chudé, Indie dokonce o něco bohatší. Dnes je Čína na obyvatele nominálně zhruba pětkrát a reálně 3–3,5krát bohatší. Indie roste rychle, ale má spoustu problémů. Ze 20 nejznečištěnějších měst světa jich je 17 v Indii, což připomíná Čínu před zhruba 15 lety. Doba navíc nepřeje mohutné globalizaci, na které Čína vyrostla.
Afrika roste, ale jen demograficky. V Africe dnes žije zhruba 20 % světové populace a do roku 2050 to má být 26 %. Je to jediný kontinent, který má takhle výrazně růst. Ostatní budou klesat nebo v lepším případě stagnovat. Čína má naopak do roku 2075 klesnout z dnešních 1,4 miliardy pod miliardu obyvatel. Podíl Afriky na světovém HDP se ale od roku 1980 nezměnil a zhruba 90 % jejího exportu tvoří nezpracované suroviny, takže růst produktivity se nemá odkud vzít. Pro Evropu to znamená geopolitické riziko dalších migračních vln, a to i kvůli změně klimatu.
Evropa: drahé energie a gerontokracie. „Úpadek je možná silné slovo,“ připouští Vořechovský, ale Evropě chybí drive. Mezi největšími firmami světa ubývá evropských. V patentech na umělou inteligenci, ale i ve farmacii a biotechnologiích hrají prim USA a Čína. Evropu trápí drahé energie („kdo nemá levné energie, těžko může hrát zásadní roli ve světové ekonomice“) a gerontokracie: přibývá voličů v důchodovém věku, kteří logicky hlasují pro sebe. Populační růst v Evropě navíc dominantně zajišťují imigranti z muslimských zemí, což podle něj přinese změnu, se kterou je potřeba počítat.
Svět je nejkonfliktnější od 2. světové války. Podle dat Uppsala Conflict Data Program bylo v roce 2025 65 ozbrojených konfliktů se zapojením alespoň jednoho státu, nejvíc od začátku 2. světové války. 13 z nich dosáhlo intenzity skutečné války (přes 1000 obětí v bojích za rok), nejvíc od roku 1992. Loňský rok byl druhý nejkrvavější od genocidy ve Rwandě v roce 1994. Epicentry jsou Sahel, Blízký východ a jihovýchodní Asie. Nejhorší situace je dnes v Súdánu.
Kdo hledá zemi pro plán B, hledá podle Vořechovského zemi bezpečnou a zároveň levnou vzhledem ke svým příjmům. Digitalizace to umožňuje: můžete vydělávat západní mzdu a žít v levnější a bezpečné zemi. Háček je v tom, že takových zemí ubývá, a to i právě kvůli lidem se západními příjmy. Ti v cílových zemích zvedají ceny neobchodovatelných služeb, hlavně nájmů, ale třeba i restaurací. Klasický Balassův–Samuelsonův efekt, kdy ceny služeb rostou až s produktivitou výroby, tak přestává platit. Pokud nepřijde hodně cizinců, promítne se jejich příchod jen do cen. Typickým příkladem je Mexico City, kde se po přílivu Američanů s americkými příjmy v některých čtvrtích neskutečně zvedly nájmy a místním, kterým zůstaly místní mzdy, se to nelíbí.
| Typ země | Příklady z přednášky | Bezpečnost | Náklady na život | Riziko |
|---|---|---|---|---|
| Bohaté a bezpečné | Austrálie, Nový Zéland, Švýcarsko | vysoká | velmi vysoké | život je „strašně drahý“ |
| Bezpečné a zatím dostupné | Kostarika, Uruguay | dobrá | nižší | masový příliv nomádů zvedne ceny a napětí s místními |
| Populární levné destinace | Mexiko (Mexico City) | – | rostou | nájmy už vystřelily |
Do výběru vstupuje i klima. Podle modelů do roku 2070 se podmínky pro život zlepší hlavně na severu Evropy, zatímco ve Španělsku, části Itálie, Řecku a Turecku se budou zhoršovat. Při výběru země proto nestačí sledovat, kde je bezpečno a levno dnes. Je potřeba odhadnout, kam se za vámi vydají další lidé a co to udělá s cenami.
V závěrečném dotazu z publika Vořechovský vysvětlil, že běžní Číňané mají úspory hlavně v bankovních vkladech. Stát je tlačí k akciím, například motivací firem k vyplácení dividend s běžným výnosem 5–10 %. Číňané ale po třech akciových bublinách za necelých 20 let systému moc nevěří.
Pokud řešíte, kterou zemi zvolit pro svůj plán B, od rezidence v Paraguayi až po rozložení majetku mezi více jurisdikcí, ozvěte se nám.